Criticism FAQ

Tato stránka se týká kritiky Linuxu (a Ubuntu zvláště) a jeho použitelnosti pro běžného uživatele. Účelem není říct „my máme pravdu a vy se mýlíte“, ale:

  1. Ukázat, že většina kritiky již byla diskutována a tedy ji není nutné opakovat.
  2. Přesměrovat kritiku na to, co může být reálný problém místo snahy o pochopení co problémy jsou.
  3. Zaměření se na praktická řešení místo naříkání si–co vy a já můžeme udělat pro zlepšení situace Linuxu na desktopu.

Otázky jsou zde řazeny do kategorií podle problémů, se kterými se může uživatel setkat před, během a po instalaci Ubuntu.

Proč existuje tolik verzí Linuxu? Kterou potřebuji?

Linux je velmi flexibilní, může být přizpůsoben tak rozdílným potřebám, jako je nasazení na stolních počítačích, serverech, superpočítačích, kosmických sondách či mobilech. Proto vzniklo mnoho variant se různým zaměřením. Tyto varianty jsou nazývány distribuce.

Domácí uživatelé se zpravidla zajímají o distribuce pro domácí/kancelářský počítač - desktop. I v této kategorii je na výběr z několika desítek variant. Některé jsou díky malým nárokům vhodné pro starší počítače, některé jsou naopak dobrou volbou pro silné počítače, kde se uživatel ocení působivé a intuitivní rozhraní. Další desktopové distribuce jsou specializovány pro vývoj programů, grafiku, editaci hudby…

Možnost volby operačního systému i jeho varianty je nesmírně důležitá věc. Pokud se to týká jídla, automobilů, oblečení a místa pro dovolenou, bereme ji jako samozřejmost. Avšak pokud dojde na výběr Linuxové distribuce, objeví nedostatek přístupných informací o nabízených možnostech.

Udělejte informované rozhodnutí.

Má Linux grafické uživatelské rozhraní? Je uhlazené a profesionální?

Protože jsou Linuxové distribuce výsledkem úsilí komunity, obávají se často uživatelé že jim chybí uhlazenost a trpí nedostatkem péče o detail. Mnoho si jich dokonce myslí, že je Linux strohý systém ovládaný jen z příkazové řádky. Ve skutečnosti open source systémy (systémy s otevřenými zdrojovými kódy) vysoce motivují lidi k psaní velmi kvalitního kódu a několik lidí kontroluje a upravuje stejný zdrojový kód (zpravidla mnohem více než proprietární software). Přední společnosti jsou také zapojeny.

Jsou zde pokročilá grafická uživatelská rozhraní pro všechny obvyklé úkoly, můžete si zvolit to, které bude nejlépe vyhovovat vašim představám. Přesvědčete se sami: www.ubuntu.com/desktop, www.ubuntu.cz/produkty/cojeubuntu/snimky

Slyšel jsem, že v operačním systému Linux musím vždy používat příkazový řádek

Nemusíte. Všechny běžné operace a nastavení jsou v Ubuntu přístupné skrz jednoduché grafické rozhraní.

Volba, zda používat příkazový řádek, je pro běžné úlohy zcela na vás. Mnoho uživatelů ale příkazový řádek (Command Line Interface - CLI) používá, protože je to v Linuxu velmi efektivní a přizpůsobitelný nástroj, umožňující psaní skriptů, přehrávání filmů v „ascii-artu“, řetězení úloh či ovládání počítače na dálku (SSH) a s minimálními nároky na hardware.

Výhodou je snadnější tvorba návodů k pokročilejším úpravám (napsat znění příkazu je obvykle snazší než popisovat „klikněte tam a tam“).

Můžete vysvětlit, proč neexistuje jednotné grafické uživatelské rozhraní?

V Linuxu je grafické uživatelské rozhraní (Graphical User Interface - GUI) odděleno od jádra operačního systému. To má několik výhod:

  • Můžete si vybrat uživatelské rozhraní (pokud máte starý počítač, použijete „lehké“ rozhraní s nižšími hardwarovými nároky).
  • Systém je bezpečnější - jelikož není grafické rozhraní integrováno do jádra, je zde menší prostor pro škodlivé exploity, jenž mohou proniknout hluboko do systému; a pokud uživatelské rozhraní zhavaruje, operační systém a důležité služby na něm běžící (databáze, souborový server, různé výpočty,…) zůstanou nedotčeny.
  • Můžete se naučit/přiučit, jak operační systémy fungují, místo toho, jak pracuje specifické rozhraní - tyto znalosti, i po vydání další verze GUI, nezastarají.
  • Můžete si zvolit takové grafické rozhraní, jež vám bude nejvíce k libosti, místo nutnosti používat nějaké externí nástroje pro vylepšování desktopu, která samo GUI ještě více zatěžují. Jejich Paleta je rozmanitá, od minimalistických, spustitelných na počítačích snad i z 80. let, až po akcelerované 3D rozhraní.

Ve valné většině případů je vámi zvolená distribuce vybavena jedním výchozím GUI, ba snadno jej lze vyměnit za jiné, pokud si tak budete přát - instalují se stejně jako kterýkoliv jiný program.

Pro Linux neexistuje podpora!

Pro většinu distribucí můžete získat podporu komunity (tzn. pomoc od jiných, znalejších uživatelů), která obvykle poslouží stejně dobře jako 24/7 (placená) komerční podpora. Ubuntu má rozsáhlou, vstřícnou a zkušenou komunitu, jež vykonává podporu skrze forum.ubuntu.cz (v angličtině: ubuntuforums), tuto wiki (wiki v angličtině), uživatelskou a vývojářskou E-mail konferenci, nebo IRC kanály. Můžete se sami podívat na, kde naleznete bezplatnou, avšak - snad bez jakýchkoli výjimek - dostačující pomoc, do níž se může přidat kdokoli Ubuntu znalejší: http://www.ubuntu.cz/podpora/. Uživatele dávající přednost osobnímu jednání s lidmi, mohou vyhledat lokální Linux Users' Group (LUG) - v České republice se jedná o Czech Linux Users' Group (CZLUG).

Slyšel jsem, že uživatelé Linux jsou arogantní a nevraživí

Myslíme, že na zdejším fóru převažuje přátelský a konstruktivní tón. Doporučujeme vám přečíst si pár příspěvků na forum.ubuntu.cz a sami uvidíte.

Většinu slušných uživatelů Linuxu člověk bere jako samozřejmost a nevšimne si jich, bohužel často stačí jediná zlobná reakce od linuxáka, aby se u mnoha lidí natrvalo zafixovala. Ačkoli je hádka vždy nešťastný přístup, její příčiny můžou být různé: Řada lidí automaticky zaujímá nedůvěřivý postoj k čemukoli odlišnému od toho, na co jsou zvyklí. Proto jsou linuxácké řeči často odmítány jako „fanatismus“ nebo „vytahování“, aniž by je lidé hlouběji zvážili. Nepřátelské reakce některých uživatelů Linuxu (a jiných menšinových systémů) také mohou plynout z toho, že mnoho lidí (i institucí) zcela přehlíží možnost, že by někdo mohl mít něco jiného než Windows.

Aby mohli Linux používat průměrní uživatelé, je nutná snadnější instalace.

Průměrní uživatelé nikdy neinstalují operační systémy. Pokud neinstalují Windows, proč by měli instalovat Linux? Předinstalace je pro průměrného uživatele jediné rozumné řešení, aby byl schopen používat Linux. Každý výrobce může předinstalovat a předkonfigurovat Linux, nebo to může udělat kamarád průměrného uživatele. Ve skutečnosti je s podporovaným hardwarem (viz níže), instalace mnoha moderních distribucí Linuxu podstatně snadnější a rychlejší, než u jiného operačního systému.

Linux má příšernou podporu hardwaru - potřebuje lepší ovladače či jejich větší množství!

Je to málo známý fakt, že Linux podporuje více hardware než jakýkoliv jiný OS. Bohužel mnoho z tohoto hardware není pro běžného uživatele relevantní. V segmentu který zajímá většinu z uživatel (desktop/laptop) některý hardware není podporován. Situace není tak hrozná, obvyklý hardware je většinou podporován. Linux poskytuje širší podporu hardware pro desktopy/laptopy než Mac, ale nesporně ne tak širokou jako Windows'.

Je důležité uvědomit si, že Microsoft pro Windows nevytváří ovladače na všechen hardware, který s nimi pracuje, vytvářejí je výrobci hardware. Pokud Windows nerozpozná nový monitor, který jste si koupili, je tu možnost, že jste k hardware obdrželi CD-ROM plný ovladačů pro Windows. Na druhou stranu, vývojáři Linuxu napsali většinu ovladačů sami, často jen s minimální podporou od výrobců hardware. To je pozoruhodný čin.

Opravdový problém v Linuxu není podpora hardware, která je velmi dobrá pro dostatečný výběr zařízení, ale fakt, že informace o kompatibilitě nejsou snadno k dispozici a/nebo srozumitelné pro běžného spotřebitele. S Windows víte, že skoro každé zařízení je nativně podporováno a dodáno včetně CD s ovladači. U Maca můžete říct, jestli je hardware kompatibilní po prohlédnutí krabice, která je jasně označena. Pokud chcete vědět jestli je zařízení kompatibilní s Linuxem (skener, tiskárna, monitor, zvuková karta, WiFi adaptér), musíte ho zkusit nalézt na Linux compatibility listu.

Bohužel neexistuje jedna centrální stránka se soupisem kompatibilního hardware. My si tento problém uvědomujeme, a právě teď je naše nejlepší šance mít jedno centralizované místo pro seznam hardware kompatibilního s Linuxem - profesionálně vypadající webovou stránku, na která se snadno hledá. Když tam najdete požadované zařízení, dostanete seznam distribucí, které ho podporují. Podívejte se na SupportedHardwareListProposal a slibný projekt doohickey. Je tu také LinuxCompatible.org, ale bohužel spolu zatím nespolupracují. Pro hardware podporovaný Ubuntu je dobrý zdroj SupportedHardware, ale seznam není kompletní.

Jak zjistím, jestli je můj hardware podporován?

Jestli chcete vědět zda bude Linux fungovat na hardware, který již máte, není nutné vytvářet seznam všech vašich komponent a shánět informace na webu. Nejednoduší řešení je použít LiveCD distribuce, kterou jste si vybrali a vyzkoušet si, jestli vše funguje jak očekáváte, než vůbec začnete cokoliv instalovat.

LiveCD je kompletní operační systém, který je nainstalován na CD-ROM. Věrně napodobuje skutečnou instalaci Linuxu a můžete ho použít bez jakéhokoliv zásahu na pevný disk. Pokud nějaký hardware s LiveCD nefunguje, znamená to, že není podporován. Můžete si to také zkusit ověřit v diskuzním fóru naší distribuce. Často LiveCD rovněž funguje jako instalační CD, takže pokud se rozhodnete Linux nainstalovat, nepotřebujete shánět jiné CD.

Jak je vysvětleno výše, chcete-li vědět, jestli je podporováno nějaké zařízení, které zatím nemáte a plánujete si ho koupit, musíte hledat v seznamu kompatibilních zařízení na webu, nebo na fóru vaší distribuce.

Vezměte také v úvahu, že pokud si koupíte počítač s předinstalovaným systémem, OEM (Original Equipment Manufacturer) vyřeší všechny možné nekompatibility vztahující se na komponenty stroje. Tyto budou specificky vybrány pro cílový OS. Získat počítač s předinstalovaným Linuxem zatím není snadné, ale situace se zlepšuje. Podívejte se na: PreinstalledLinuxVendors.

Instalace ovladačů je komplexní a je nutné překompilovat jádro systému nebo vlastní ovladače

To není potřeba! Je to nutné jen v případě, kdy chcete experimentovat s nepodporovanými funkcemi. Stejně jako v jiných operačních systémech, každý hardware je podporován, nebo není. To můžete před instalací snadno ověřit pomocí LiveCD. Pokud je hardware podporován, bude ve většině případů auto-detekován a ovladače budou nainstalovány automaticky. Nebudete muset cokoliv dělat, dokonce ani vkládat CD, které jste obdrželi spolu s hardwarem. Pokud váš hardware není podporován, měli by jste zvážit použití jiného, koupit PC s předinstalovaným Linuxem, nebo se vraťte za šest měsíců (kompatibilita hardware se zlepšuje velmi rychle). Většina běžného hardware je obecně podporována out of the box, problematické oblasti jsou zatím winmodemy, USB modemy a některé WiFi adaptéry.

Proč je nutné přerozdělit pevný disk a vytvořit dual-boot menu? Můj OS není tak komplikovaný

Tyto komplikace jsou vyžadovány kvůli respektování jiných operačních systémů. Toto není specifický problém Linuxu, pokud budete chtít nainstalovat nějaký druhý OS v dual bootu budete potřebovat:

  1. změnit velikost existujících oddílů disku, také můžete rozdělit disk na logické sekce určené pro každý OS,
  2. vytvořit startovní menu, které poskytne možnost zvolit OS k nabootování.

V Linuxu je druhý krok zcela automatický a uživatel se jím nemusí zabývat. První krok je často nezbytný, protože mnoho dodavatelů počítačů má poměrně špatný zvyk instalovat výchozí OS na jediný oddíl, který bývá roztažen přes celý pevný disk. V mnoha distribucích Linuxu je toto prováděno pomocí grafického průvodce během instalace, žádné externí nástroje nejsou nutné.

Ostatní operační systémy zjednodušují proces instalace tím, že se prostě instalují na úkor ostatních systémů, které tam byly. Jejich instalátor neposkytuje možnosti 1) ani pro 2). Pokud chcete, můžete to tak provést i v Linuxu, ale Linux se snaží koexistovat spolu s jakýmkoliv dalším OS, který si přejete používat.

Ten Linux je úplně strašnej! Jak někdo může něco takovýho používat?!

I tento názor zastávají někteří lidé. Myslíme ale, že plynou z předsudků a nepochopení stavu věcí. Pokud se člověk s Linuxem seznámí a přesto se rozhodne jej nepoužívat, je to samozřejmě zcela v pořádku, určitě je takových uživatelů řada a třeba se k němu časem vrátí.

Pokud člověk definitivně zavrhne Linux na základě rozšířených fám nebo prvních pár minut dezorientované práce, poškodí tím nejen sám sebe, ale v důsledku i okolí… Subjektivní obtíže s uživatelským rozhraním bývají důsledkem přílišného lpění na zažitých způsobech používání Windows. Ubuntu tento systém nechce napodobovat, snaží se vyvíjet vlastní cestou tak, aby byl co nejpoužitelnější pro co nejvíce lidí (i proto se občas liší).

Linux má i své objektivní vady, tak jako každý software (kromě Bulánků, samozřejmě). Ty nejpodstatnější - omezená podpora profesionálních programů, nedostupnost ovladačů a příslušnost k přehlížené menšině ale přímo vyplývají z jeho malé rozšířenosti. Můžeme tomu ustupovat a být uvázáni k používání zavedeného systému navěky - anebo se tuto chybu pokusit napravit.

Zmíněné nevýhody Linuxu tím odstraníme, ale výhody přetrvají. Milióny lidí už tento krok učinily…

Kde najdu Antivirus/Antispyware/Defragmenter/RegistryCleaner?

Tyto nástroje jednoduše nejsou potřeba.

I když několik virů pro Linux existuje, skoro vůbec se nevyskytují a nejsou tak destruktivní, jako jejich protějšky z Windows. Linux zdědil UNIXový model uživatelských práv, který zabraňuje škodlivým programům získat tak široký přístup do systému, jaký umožňuje virům ve Windows rozmnožovat se a poškozovat systém. To nejhorší, co se může ve většině případů stát, je změna obsahu uživatelova domovského adresáře, nebo jeho vymazání. Obdobně se nevyskytuje ani Spyware pro Linux (zatím si nejsme vědomi jeho existence a je pravděpodobné, že by proti němu byly včas vydány opravy).

Linux k uchovávání konfiguračních nastavení nepoužívá nepřehlednou centrální databázi jako jsou Registry ve Windows. Konfigurace jsou v Linuxu uloženy skoro vždy v textových souborech, v okomentované, uživatelem přístupné formě.

Souborový systém Linuxu předchází fragmentaci souborů. Ačkoli defragmentační nástroje existují, prakticky není potřeba je používat, tak jako je tomu u souborových systémů Windows (FAT32 a NTFS).

Prostě si přizpůsobte a užívejte systém. Linux se postará o většinu technických detailů za vás.

Kde je Firewall?

Firewall, iptables, je zabudován v jádře systému a potřebujete-li provozovat služby vyžadující přítomnost firewallu, můžete si nainstalovat například program Firestarter, který vám zjednoduší jeho konfiguraci.

Nainstalované Ubuntu ve výchozím stavu nenaslouchá příchozím síťovým spojením, dokud pro to není uživatelem specificky nakonfigurován. Ve svém výsledku je srovnatelně bezpečné jako Windows s instalovaným firewallem.

Proč nejde snadno instalovat software?

Naopak, instalace software je velmi snadná: prostě se jen dělá jinak než ve Windows.

V Ubuntu je databáze všech dostupných programů na serveru. Pokud jste připojeni k internetu, stačí jen vybrat ty které chcete, a ta se automaticky stáhne, nainstaluje a nakonfiguruje. Jednoduší už to snad ani nemůže být. Navíc jsou programy prověřeny a podepsány. Nemusíte po programech pátrat na webu, registrovat se na neznámých stránkách, stahovat z nich neznámé programy a spouštět setup.exe.

Pro odinstalování jednoduše odznačíte dané programy v seznamu.

Na aktualizace jste upozorňováni jakmile jsou k dispozici. Na uživatelský příkaz jsou všechny programy aktualizovány najednou. Není nutné aktualizovat každý zvlášť, pomocí nějaké její specifické procedury. Takto lze snadno přejít na úplně novou verzi celého systému, přičemž se zachová jak výběr instalovaných programů, tak jejich nastavení.

Přečtěte si: Instalace programů

Proč potřebuji kompilovat programy?

Pro používání jakéhokoli programu v databázi a většiny programů dostupných jako instalační balíčky na internetu kompilovat nepotřebujete.

To je nutné jen v případě, kdy se rozhodnete experimentovat s novými verzemi programů, které ještě nejsou uvolněny a zahrnuty v distribuci. Pokud si chcete vyzkoušet extrémně čerstvě vydaný kód v jiném operačním systému, budete jej muset rovněž zkompilovat.

Proč zde nejsou spustitelné soubory?

Spustitelné soubory v Linuxu jsou, jen prostě nemají příponu .exe.

Formát .exe je ve Windows, a často může být spuštěn v Linuxu za použití prostředí http://www.winehq.com (nebo Mono jen .exe soubory vytvořené v prostředí MS .NET).

Pokud stáhnete z internetu nový program získáte ho zpravidla v jednom z následujících typů: .deb, .rpm, .bin, .tar, .zip, .tgz

Z nich je nejvíce podobný .exe formátu .bin, ačkoliv to není tak prosté. Spuštění .bin souboru vyžaduje, aby jste jej spustitelným nastavili manuálně - což je snadné. Formáty .deb a .rpm jsou více běžné a jsou spouštěny pomocí Debian balíčkovacího manažeru, nebo Red Hat balíčkovacího manažeru. V Ubuntu nainstalujete .deb soubor jednoduše tím, že na něm provedete dvojklik. Navíc je možno soubory .rpm převést do .deb formátu, například pomocí programu Alien.

Takže, proč je to tak rozdílné? Zamyslete se nad tímto: když stahujete přímo spustitelný instalátor jako jsou .exe nebo .bin, vkládáte do jeho poskytovatele důvěru, že program není škodlivý. Takové programy nejsou jen jednoduché balíčky se soubory - při instalaci mají možnost v systému udělat skoro cokoli, což je nebezpečné.

Většina programů pro Linux přichází ve formátu .deb nebo .rpm. Ty mají proti spustitelným souborům řadu výhod: ta nejdůležitější je, že všechny vaše programy jsou 'spravovány systémem'. Máte jeden manažer balíků, který si pamatuje všechny nainstalované soubory. To činí reinstalaci nebo odstranění jakéhokoliv programu velmi snadným. Můžete přesně dohledat které soubory byly nainstalovány a kam. Máte přehled a plnou kontrolu nad instalovanými programy. Systém repozitářů posouvá bezpečnost dokonce ještě dále - všechny balíky v repositáři byly zkontrolovány, zda neobsahují škodlivé soubory.

Některé programy můžete také získat v komprimovaném formátu jako je .tar nebo .zip. Fungují přesně podle očekávání - jen je rozbalíte do adresáře podle vašeho výběru, a pak s nimi uděláte to, co si přejete.

V Linuxu neexistuje univerzální balíčkovací formát pro instalaci programů. Část distribucí používá formát .deb a část .rpm. Jejich tvůrci hledají cestu jak tuto situaci zlepšit. Slibně v tomto směru vypadá projekt Smart. Ubuntu používá balíčkovací systém .deb.

Proč je využito 1GB paměti, když nemám nic otevřeno?

I pokud vaše programy obsadí jen 10% paměti, zbytek paměti bývá použit pro urychlení operací s diskem (caching). Soubory jsou místo na disk zapsány do paměti, aby se s nimi dalo bleskově pracovat, uloženy jsou až když je jimi obsazená paměť potřeba k jiným účelům. Správa paměti v Linuxu je velmi důmyslně navržena a užívá se i na nejdražších počítačích na světě.

Některá moderní desktopová prostředí mají „moderní“ požadavky na paměť (do 256 MB), lze je ale vždy nahradit úspornějšími.

Proč nemohu hned po nainstalování Ubuntu přehrávat MP3 nebo DVD?

Ubuntu se zavázalo, že bude ve výchozí instalaci obsahovat jen svobodný software. To je důvod, proč v základní instalaci neobsahuje proprietární formáty (uzavřené nebo vázané patenty).

Použití takových kodeků a formátů médií je bohužel široce rozšířeno, ačkoli existují plnohodnotné alternativy, které dodržují otevřené standardy v jsou Ubuntu. Pokud chcete používat i proprietární formáty, lze skoro všechny snadno doinstalovat z internetu. Pro více informací se podívejte na Vyhrazené formáty (anglický originál - RestrictedFormats).

Aplikace XYZ chybí!

Uživatelé si často stěžují, že některé aplikace chybí. Běžně jsou zmiňovány Photoshop, Autocad, Dreamweaver, Vegas, Quickbooks. Je to důsledek malé rozšířenosti Linuxu - firmám se zatím nevyplácí k některým programům vytvořit linuxovou verzi.

Ale ruku na srdce - kolik lidí výše zmíněné aplikace skutečně potřebuje?

Pro prakticky všechny programy z Windows existují alternativy. Pravděpodobně nebudou tak mocné jako komerční verze zaměřené na profesionální uživatele, ale na rozdíl od komerčních alternativ, programy pro Linux jsou často dostupné zdarma a poskytují více než adekvátní možnosti pro většinu uživatelů. Pokud nevyžadujete sofistikovanou funkcionalitu pro profesionální používání, je toho velmi málo co by jste s aplikacemi dostupnými pro Linux nemohli udělat. Mimoto, starší verze výše zmíněných komerčních aplikací jsou často k dispozici pod Wine (program, který umožňuje spouštět programy pro Windows na Linuxu). Pro běžné úlohy (prohlížení webu, e-mail, chat, kancelář, hudbu, vypalování…) je v Linuxu mnoho vynikajících řešení, která jsou stejně dobrá nebo dokonce lepší, než srovnatelné komerční softwarové balíky.

A co hry?

Pro Linux není tolik her jako pro Windows. Přesto dnes existuje skoro neuhratelně velký výběr nativních her (seznam na české wiki), jak open source (s otevřeným zdrojovým kódem), tak komerčních.

Český Linux Gaming Clan vám poradí při řešení problémů s instalací a spuštěním her v Jabber konferenci: linuxclan@chat.linjab.net

Některé komerční hry pro Windows (často těch, které používají OpenGL) budou pracovat nativně s rozhraním Wine. Více her lze zprovoznit s použitím komerčních herních emulátorů (například ScummVM nebo Cedega od Transgaming), ačkoliv nepatří mezi FreeSoftware.

Pokud existuje hra bez které prostě nemůžete žít, je zde vždy možnost použít systém se zároveň nainstalovanými Linuxem i Windows.