Obsah

Kompilace kernelu

Tento návod je určen pro pokročilé uživatele

Proč kompilovat?

Důvodů pro kompilaci je několik:

Důvodů proti je také několik:

Něco málo o kernelu

Kernel také často označovaný českým termínem jádro a nebo také linuxové jádro je nejdůležitější a nezbytnou součástí sytému. Je zodpovědné mj. za zajištění bezpečného přístupu k počítačovému hardwaru, i ke spouštění procesů. Základním jádrem je takzvané vanilla jádro, jehož nejnovější řada je označena číslem 3.10. Dnes se většinou používají jádra z řady 3. Dříve bylo pravidlem, že pokud druhé číslo verze jádra bylo sudé, znamenalo to stabilní řadu a v případě lichého vývojovou. Momentálně tvůrci jádra ustoupili od této metody a rezignovali na vytvoření řady 2.7 a místo toho vyvíjejí jádro v řadě 2.6. Oficiálně od verze 2.6.11 byla do čísla verze přidána ještě čtvrtá číslice, ale poprvé použito u verze 2.6.8.1. Třetí číslice se mění pouze v případě přidání podpory nového zařízení a nebo přidání nové větší funkce do jádra a čtvrtá číslice se mění v případě drobnějších úprav.

Na základní jádro existuje mnoho záplat (patchů), které přidávají nové funkce a nebo opravují chyby či zvyšují stabilitu. Příkladem záplatovaného jádra je právě distribuční jádro, které je součástí Ubuntu.

Jádro můžete používat zkompilované na míru bez modulů anebo mít jádro, kde vybrané části, jsou zaváděny jako moduly dle aktuální potřeby. Nemodulární jádro s podporou jen vybraného hardwaru je bezesporu bezpečnější a výkonnější věc a rozhodně preferovanou volbou v případě serverových řešení, avšak v případě desktopu se jedná o nepraktickou volbu a to především k potřebě měnit hardwarovou konfiguraci při práci a v případě nemodulárního jádra by jste s přidáním určitého hardwaru museli, rekompilovat i samotné jádro, avšak pakliže vám kompilace nedělá problém a v případě optimalizovaného a ořezaného jádra zabere minimum času, tak samozřejmě můžete volit i jádro nemodulární.

Kde jej získat?

Pro kompilaci jádra je potřeba obstarat si zdrojové kódy. Je možné použít ty, které jsou přibaleny k distribuci, které jsou upraveny o vybrané záplaty a pokud nechcete ztratit některé funkce a vlastnosti pak je tato volba pro vás, anebo je možné použít i zdrojové kódy jádra zcela čisté z http://www.kernel.org/, bez přídavných záplat a doplňků a toto čisté jádro můžete dále obohatit o vybrané záplaty.

Distribuční jádro

V Ubuntu se samotné binární, to je již zkompilované, jádro se nachází v balíku linux-image-3.X.Y-Z-architektura, kde X, Y a Z jsou číslice upřesňující o jakou verzi jádra jde a architektura nám říká na jakou procesorovou řadu je jádro obsažené v balíku zkompilováno, např pro architekturu 686. Dnes je již k dispozici jen jádro pro 386 a jádro takzvané „generic“ univerzální pro všechny architektury x86/x86_64. Nakonec místo architektury může být i „server“, označení že jádro je optimalizováno pro server. 

linux-image-2.6.X-Y-generic    (metabalík obsahující aktuální řadu "linux-image-generic")

S jádrem se instalují i jeho moduly, jejichž binární balíček se v Ubuntu jmenuje linux-restricted-modules-architektura a tudíž pro 686 architekturu: 

linux-restricted-modules-2.6.X-Y-generic    (metabalík obsahující aktuální řadu "linux-restricted-modules-generic")

A samotné spouštěné jádro se nachází v adresáři /boot a moduly v adresáři /lib/modules. Předchozí balíky musí mít každý nainstalovaný pokud mu funguje systém, avšak ty nám umožňují používat linuxové jádro, ale již nám ho neumožňují měnit, avšak i zdrojové kódy distribučního jádra můžeme instalovat pomocí balíku: 

linux-source

balík bez patchů a samotné patche můžete získat pouze pomocí „apt-get source linux-source-2.X.Y“

A nakonec pakliže chceme jen kompilovat externí moduly do našeho Ubuntu jádra, nepotřebujeme celé zdrojové soubory jádra, ale jen balíček linux-headers-2.6.X-Y-architektura například 

linux-headers-2.6.X-Y-generic  (metabalik obsahujici aktualni radu "linux-headers-generic")

linux-headers se instalují již v rozbaleném stavu do příslušného adresáře v /usr/src a každopádně linux-source obsahuje i linux-headers a pokud máte již nainstalován linux-source NEPOTŘEBUJETE linux-headers, ale pro kompilaci externích modulů nám stačí jen headers a tak je zbytečné stahovat několikanásobně větší balík všech zdrojových kódů.

Zdrojové kódy stačí jen nainstalovat Synapticem/Adeptem/apt-get install(em) například: 

sudo apt-get install linux-source-2.6.X (metabalík obsahující aktuální řadu "linux-source")

Stažené jádro se vám nahraje do adresáře /usr/src/ a dokumentace do /usr/share/doc/. Samotné zdrojáky jádra se uloží pouze ve zkomprimovaném souboru a to: 

/usr/src/linux-source-2.6.X.tar.bz2

Samotné rozbalení můžeme provést takto: 

cd /usr/src
sudo tar -xvjf linux-source-2.6.X.tar.bz2

A po tomto příkazu již budeme mít zdrojáky v adresáři /usr/src/linux-source-2.6.12 rozbalené.

Vanilla kernel

Tzv. vanilla kernel, nebo také česky vanilkové jádro, tedy čistě jen to, co odkývá Linus. Toto jádro získáte z http://www.kernel.org/. Stáhnete si archiv, který má okolo 40MB (dávejte pozor, co stahujete, jsou tam různá jádra, stáhněte si raději nejnovější stabilní z řady 2.6 a také dejte pozor, ať nestáhnete jen nějaký patch, to poznáte podle velikosti, patche jsou malé. (A krom toho je to tam napsané ;-) ).

Příprava na kompilace

Potřebujeme stáhnout nástroje pro kompilaci: 

sudo apt-get install build-essential bin86 kernel-package gcc gcc-3.4 libncurses5 libncurses5-dev fakeroot

budeme-li využívat grafickou konfiguraci jádra „make xconfig“ tak: 

sudo apt-get install libqt3-headers libqt3-mt-dev

anebo budeme-li využívat grafickou konfiguraci jádra „make gconfig“ tak: 

sudo apt-get install libglade2-dev

Aplikace patchů

Pakliže jsme si stáhli vanilla kernel je vhodné upravit zdrojáky k našemu obrazu a nejlépe o nějaké zajímavé patche.

Patche známých hackerů kernelu:

Samotný proces patchování se dělá pomocí utilty patch a cat (v případě komprimovaného patche pomocí .bz2 využijeme utilitu bzcat).

Spustíme tyto příkazy v adresáři s kernelem: 

bzcat [jmeno patche].bz2 | patch -p1 --dry-run

Volba –dry-run simuluje aplikaci patche a pakliže vše proběhne bez problému můžeme se vrhnout do samého patchnutí. 

bzcat [jmeno patche].bz2 | patch -p1

Patchování jádra vyžaduje, aby jste měli správný patch pro správné jádro a věděli co děláte a tak berte tento návod spíš jako „nakopnutí“.

Konfigurace jádra

Těsně před samotnou kompilací je potřeba vybrat, co se má kompilovat a jak má výsledné jádro vypadat. O to se starají konfigurační skripty, které můžete vyvolat pomocí příkazů: 

make config (nejjednodušší)
make menuconfig (pseudografika)
make xconfig (nej pro kde)
make gconfig (nej pro gnome)
make oldconfig (konfigurace dle staršího konfiguračního souboru .config)
# cd /usr/src/linux
# cp /boot/config-2.6.12-9-686 .config

Pakliže byste teď dali make oldconfig tak s využitím aktuálního nastavení jádra se stejně nakonfiguruje nové, no tímto způsobem, ale pokud budete kompilovat zdrojáky k jádru které používáte dostanete nakonec po dalších krocích to samé binární jádro jaké si můžete stáhnout z balíčku. Pakliže ale dáte třeba make xconfig uvidíte v přehledném grafickém nástroji jak je vaše jádro právě nastavené a můžete začít měnit. Po dokončení konfigurace doporučuji si schovat pracně vytvořený nový .config.

Vybrané volby jádra

Zdroje:

Kompilace ala Debian (Ubuntu)

Takže po úspěšné konfiguraci zůstáváme v adresáři /usr/src/linux a zadáme příkaz: 

sudo make-kpkg clean

Tento příkaz se postará o odstranění všech zbytků po předchozích kompilacích a následně zadáme příkaz zodpovědný za vlastní kompilaci: 

sudo make-kpkg --stem linux --revision=vlastni.1.0 kernel_image

a nebo s initrd, neboli inital ramdisk (počáteční ramdisk). Je to předskokan jádra. Při bootu je natažen před samotným kernelem. Obsahuje predevším věci, které chceme mít použitelné před nahráním samotného jádra. To je často tzv. bootsplash (fullscreen obrázek při bootu). Také to může být nějaký ovladač, například tehdy pokud jsme ovladače hlavního souborového systému zkompilovali jako moduly. Kernel bez initrd je plně provozuschopný, avšak na některých strojích nemusí fungovat. Originální jádro používá initrd a jeho binárky naleznete také v /boot/initrd.img-2.X.Y-Z-architektura a pakliže chceme jádro i s initrd použijeme: 

sudo make-kpkg --initrd --stem linux --revision=vlastni.1.0 kernel_image

Popis použitých a dalších voleb příkazu make-kpkg:

Pakliže proběhla kompilace bez chyb měli bychom o adresář níž, tudíž v /usr/src/ najít instalační balíček s naším novým jádrem, který již lehce nainstalujeme pomocí příkazu dpkg a jeho odinstalaci zvládneme již přes apt/aptitude/synaptic. Příklad instalace: 

cd ..
dpkg -i linux-image-2.6.X.Y_vlastni.1.0_i386.deb

:!: BTW: make-kpkg má i volbu –config, která v defaultním nastavení spouští oldconfig, avšak můžete třeba –config=gconfig a co to udělá snad už po přečtení tohohle návodu tušíte.

Kompilace ala Linux

Na kompilaci jádra nemusíme využít bezpodmínečně make-kpkg, ale pokud jsme nějak postižení co nejkomplikovanějším postupem tak si můžeme užívat i standardní instalaci, která jde použít i v nedebianních klonech Linuxu. Každopádně musíme nakonfigurovat jádro - to je pro obě kompilace stejné a pak před samou kompilací v adresáři /usr/src/linux zadáme příkaz k odstranění všech zbytků po předchozích kompilacích: 

make clean

Toto makro se stará o odstranění starých souborů. make clean maže zejména binární soubory, závislosti (.depend) a konfiguraci (.config) zachovává. Pozor na make mrproper (jak již název napovídá je při své „práci“ poctivější, maže vše tak, aby v adresáři zůstaly pouze soubory obsažené v původní distribuci zdrojových kódů) tzn. pokud chcete make mrproper tak ho použijte ještě před konfigurací. Před samotnou kompilací doporučuji navštívit soubor /usr/src/linux/Makefile, kde hned na začatku najdete: 

VERSION = 2
PATCHLEVEL = 6
SUBLEVEL = 12
EXTRAVERSION =

a za položku „EXTRAVERSION =“ dopište nějaké označení vašeho jádra, abyste se pak po nějaké době věděli co jste to vůbec kompilovali. Tak to byla odbočka a již můžeme pokračovat v kompilaci, další postup závisí od verze jádra: 

  1. make dep - kontrola závislostí
  2. make bzImage - kompilace kernelu
  3. make modules - kompilace modulů

U příkazu make bzImage máme ještě další volby, make zImage a make zdisk, přičemž zImage vytváři zazipovaný obraz jádra, bzImage zazipovaný velký obraz jádra (pokud zImage nestačí) a zdisk (alt. bzdisk) vytváří přímo image na disketu (podmínkou je vložení naformátované diskety do mechaniky). 

  1. make - kompilace kernelu a modulů

Instalace jádra

Instalaci modulů do příslušného adresáře v /lib/modules/ provedeme příkazem: 

make modules_install

Pakliže potřebujeme initrd neboli inital ramdisk (počáteční ramdisk). Je to předskokan jádra. Při bootu je natažen před samotným kernelem. Obsahuje především věci, které chceme mít použitelné před nahráním samotného jádra. To je často tzv. bootsplash (fullscreen obrázek při bootu). Také to může být nějaký ovladač, například tehdy pokud jsme ovladače hlavního souborového systému zkompilovali jako moduly. Kernel bez initrd je plně provozuschopný, avšak na některých strojích nemusí fungovat. Originální jádro používá initrd a jeho binárky naleznete také v /boot/initrd.img-2.X.Y-Z-architektura a pakliže chceme jádro i s initrd použijeme: 

mkinitrd /boot/initrd-2.6.X.Y.EXTRAVERSION 2.6.X.Y.EXTRAVERSION

event. pokud v systému není k dispozici příkaz mkinitrd, použijeme: 

mkinitramfs -o /boot/initrd-2.6.X.Y.EXTRAVERSION 2.6.X.Y.EXTRAVERSION

Samotné jádro se nám po kompilaci nachází v adresáři /usr/src/linux/arch/i386/boot/ (případně jiný dle architektury našeho systému v /usr/src/linux/arch/). Pro instalaci provedeme následující kroky: 

cp /usr/src/linux/arch/i386/boot/bzImage /boot/vmlinuz-2.6.X.Y.EXTRAVERSION
cp /usr/src/linux/System.map /boot/System.map-2.6.X.Y.EXTRAVERSION
ln -s /boot/System.map-2.6.X.Y.EXTRAVERSION /boot/System.map

:!: U jádra 2.6 a vyšší můžem samotné kopírování jádra do adresáře /boot provést pomocí make install

Tímto způsobem soubor jádra a System.map umístíme do adresáře /boot/ pod jménem příslušným pro verzi našeho jádra. A nakonec přidáme informaci o našem novém jádře do GRUBU (startovacího programu - zavaděče) a to přidáním položek do souboru /boot/grub/menu.lst pod řádku ### END DEBIAN AUTOMAGIC KERNELS LIST 

title           Moje nové jádro 2.6.X.Y.EXTRAVERSION
root            (hd0,1)
kernel          /boot/vmlinuz-2.6.X.Y.EXTRAVERSION root=LABEL=/ ro
initrd          /boot/initrd.img-2.6.X.Y.EXTRAVERSION

Dodatečné úpravy

Moduly

Jaké moduly běží: 

lsmod

Jak zavést modul: 

modprobe modul

Modul se zadává bez cesty a bez .ko na konci!

Odstranění modulu: 

rmmod modul

Automatické zavádění modulů při startu: Stačí je přidat do /etc/modules :-) 

sudo gedit /etc/modules

Opět se doplňuje jen název modulu, bez cesty a .ko na konci :-)

Nenabootoval jsem, co teď?

No to se snad nestane, snad jste nechal v grubu nějakou záložní verzi jádra??? No, ale kdyby náhodou a nešlo jen modifikovat ručně start grubu. Tak nejlepší je použít nějaké liveCD (Ubuntu live, nUbuntu, Slax…) a zkusit „uchodit“ ještě nějakou tu jinou verzi v grubu a jestli ani to nepomůže, tak rekompilace z chrootu přes liveCD: 

mkdir /mnt/ubuntu
mount /dev/hdxx /mnt/ubuntu
chroot /mnt/ubuntu
cd usr/src/linux
make menuconfig

No a překompilovat to znovu, ale nemyslím si, že pokud si nepřemažete binárky původních verzí jádra, že tato cesta bude vaší cestou.

Odkazy